VZNIK A VÝVOJ SEPARAČNÍ ÚZKOSTI
Během života dítě prochází nejedním stádiem vývoje. Mezi ty patří i období tzv. Seperační úzkosti, která je zcela přirozená a u většiny děti jasně detekovatelná. Jedná se o úzkost, která je patrná při oddělení dítěte od maminky.
Typické je pro ni období mezi 7. až 18. měsícem života dítěte a může mít mnoho forem.
Vývoj separační úzkosti
Po ukončeném 6.měsíci života dítěte dochází k důležitému rozvoji uvědomění, kdy dítě začne rozlišovat a oddělovat lidi, které dobře zná (rodina, sourozenec) od těch, kteří jsou mu cizí. Současně s tím se začíná utvářet silná citová vazba mezi ním a nejbližším „pečovatelem“. A právě tato citová vazba je důležitá a využitá v období separační úzkosti, do které navíc vstupuje temperament dítěte.
V batolecím období proto můžeme rozpoznat první tvorbu osobnosti, ke které patří právě separační úzkost a období vzdoru. Dítě si začíná uvědomovat své „já“. S koncem batolecího období (konec 3.roku) většinou tato úzkost postupně mizí. I když to tak ve většině případů skutečně je, nemějte obavy, pokud separační úzkost vaše dítěte trvá i v době docházky do mateřské školy. Každé dítě je individuální a svou vazbu na maminku dokáže přerušit v jiný čas. Pro rozvoj vlastní identity a utvoření osobnosti je však oddělení od maminky velice důležité.
Když musíte odejít
Pokud dítě z nějakého důvodu opouštíte, vždy mu jasně a pravdivě sdělte, že se vrátíte a ujistěte jej. Není výjimkou, že se děti s touto úzkostí vypořádají vytvořením kompenzačního zvyku. Některé si začínají cucat palec, jiné například okusují nehty. Je to pro ně způsob, kterým se vyrovnávají s úzkostí.
V období separační úzkosti též můžete vypozorovat první dětský strach či obavy, které jsou patrné mezi 1. až 7. rokem života. Dítě se může bát, že je a zůstane samo, že je v místnosti velká tma nebo že je v okolí příliš mnoho cizích lidí. Pokud nemají vliv na kvalitu spánku dítěte a nepřetrvávají delší období než 1 měsíc, nemusíte se jich bát. Naopak mohou být pro dítě ochranné a prospěšné.
Separační úzkostná porucha
Co když se vám ale zdá být dítě extrémně neklidné, kdykoli se pohnete jen o kousek a jeho reakce jsou neadekvátní? Nikdy se nestyďte a neváhejte obrátit na svého praktického dětského lékaře. I separační úzkost totiž může přejít v tzv. Separační úzkostnou poruchu (SAD),. Ta může znamenat velké narušení ve fungování rodiny a je třeba zapojení dětského psychologa a vhodně nastavená psychoterapie pro rodinu i dítě.
Tato emoční abnormalita může přejít v somatické obtíže, kdy na dítěti budou patrné známky „běžných nemocí“ jako je například bolest hlavy, dlouhotrvající kašel, teploty, nevolnosti až případně zvracení. Tyto příznaky mohou vyjít na povrch kdykoli se dítě jen domnívá, že se od něj matka odloučí.
Autorkou článku je MUDr. Michala Knězková
Mladá lékařka a především máma dvou holčiček, která pořádá kurzy první pomoci pro maminky, vede vlastní blog mklife.cz a miluje cestování a dobrodružství.
