JAK SE ZBAVIT DUDLÍKU
Zda šidítka používat či nikoli, o tom se vedou dlouhé diskuze a často si každá maminka najde svou odpověď až po narození miminka. Když už ale miminko dudlík má, přichází otázka, jak se dudlíku zbavit bez zbytečných emocí a nářků.
Kdy je správný čas?
Určitě by se měl řídit aktuální situací a náladou u vás doma, ne podle článků, které si načtete :-) . Vždy vyčkejte na dobu, kdy bude dítě zdravé, nebude ho čekat náročná životní událost, nečeká vás cestování nebo nemáte před porodem dalšího sourozence.
První se dudlíku zbavujte přes den, což by mělo dítě zvládnout do 1 roka. Sací reflex, který byl intenzivní a miminko se díky němu tišilo již na batole nepůsobí a díky zbavení se šidítek dáváte dítěti prostor, aby se začalo slovně vyjadřovat a pokoušet se o první komunikaci s vámi a okolím.
Do dvou let je ideální, když se vám podaří zbavit dudlíku úplně. Jen vy ale znáte své dítě a zase neberte tuto hranici až tak striktně. Každé dítě se dudlíku čase vzdá, jen některému to trvá dny, jinému měsíce. Ve chvíli kdy si ale všimnete, že dítě začalo gumové části dudlíku prokousávat zoubky, je nezbytné se dudlíků zbavit v co nejkratší době.
Jaké triky zkusit?
1. Udělá radost jinde. Velice účinnou metodou je dudlíček darovat. Je jedno zda si vyberete mladšího sourozence, kamaráda, zvířátko v ZOO. Velice často dítě takovou situaci vnímá jako něco správného, po čem touží a čím udělá radost. Večer v postýlce si při dotazu na dudlík jen připomenete tu významnou událost, kdy vaše dítě udělalo ten dobrý skutek a potěšilo někoho dalšího.
2. Ustřihněte a znehodnoťte ho. S poškozováním dudlíků buďte velice opatrní, aby nedocházelo k tomu, že bude dítě části dudlíku dál kousat a polykat. Za účinné se považuje odstřihnout gumovou sací část a dítěti představit dudlík jako poškozený, nemožný používat.
3. Někde se nám musel ztratit. I tohle může fungovat a u jedné z mých dcer skutečně zabralo. U té druhé, temperamentnější, jsme ale šanci neměli. Vždy záleží na povaze dítěte a ztracený dudlík vyžaduje smíření se se situací a s faktem, že vy s tím nic neuděláte.
4. Fuj to mi nechutná. Potřít dudlík něčím, co má výraznou chuť a dítěti nebude chutnat, to je variantou která už mnohokrát zabrala a slýchám ji od maminek na kurzech první pomoci.
5. Neřešte to. Chcete nechat dítě, aby bylo samo tím, kdo pokročí o krok dál, až na to bude mít svůj správný čas? Můžete na dítě čekat a nechat to prostě na něm. Jen pozor, může to trvat opravdu dlouho a na denní dumlání opatrně, děti pak mají menší snahu mluvit a řečově se posouvat.
6. Já jsem rodič, ty dítě. Vzít dudlík bez velkého přemlouvání a „terapie šokem“, i je to je možnost, kterou vám nikdo nemůže zakázat, protože vy jste rodič. Pokud víte, že to je pro vás jediným řešením, jednejte dle sebe.
Autorkou článku je MUDr. Michala Knězková
Mladá lékařka a především máma dvou holčiček, která pořádá kurzy první pomoci pro maminky, vede vlastní blog mklife.cz a miluje cestování a dobrodružství.
